Podivné asociace pana Freuda
S mizernou náladou (podtrženou novým školním rokem, blížícím se tempem rozjetého parního vlaku) přicházím k oknu, otevírám jej a doufám ve spásu, v podobě vlahého, pozdě-letního večera.
Hvězdičky se se mnou dneska nechtějí bavit a schovávají se za teňounkým příkrovem mráčků. Jen tu a tam na mě nějaké nezbeda povykoukne, jakoby si snad na chvíli rozmyslela svou netečnost.
Cvrčci, cikády a luční konící pořádají luční verzi Jánáčkova Máje -- akorát v srpnu. Na chvíli se zaposlouchám do rytmu a nechám se unášet na vlnách hmyzí hudby.
Zhluboka se nadechnu a proženu plícemi studený, večerní vzduch, provoněný odpoledním lijákem. Omámen všemožnými vůněmi, přicházejícími zvenčí, větřím jako ohař a pokouším se identifikovat každou jednotlivou složku té voňavé směsi, kterou cítím; docela jako hudební nadšenec, který si právě v duchu rozebírá nějakou složitou skladbu na jednotlivé nástroje.
Haaah. Je to zvláštní. S některými vůněmi se mi vybavuje tolik vzpomínek. Ty letní, jsou ty nejpříjemnější. Vzpomínám na to, jak k nám každé léto jezdili přátelé z čech -- moc prima lidi. Jejich rodiče bydlí na jednom sídlišti v Ostravě a přímo tady u nás mají koupenou zahrádku. Vzpomínky na letní večery strávené u táboráku, patří neodbytně k těm nejlepším na mé dětství.
A co teprve léto, blahoslaveného roku 2006! jak nezapomenutelné prázdniny! To tehda jsem propadl A. C. Clarkovi! Tehda jsem četl planetu Leon! A dokonce Ztracený svět pana Crichtona... Pak návštěva rodiny v Praze a České Lípě... Jak ty lesní včeličky hezky bzučely a vůbec, jak na strýčkově chatě bylo hezky!!!!
Ba co víc, toho roku, a bylo to snad naposled, dokonce ještě běžely "Letní Opakovačky" alias "Letní jízda na Nově"!!! Jurský Park, Hvězdné Války, Vetřelec, Indiana Jones, Šest dní, sedm nocí... To si ještě docela živě pamatuju, že TV Nova vysílala KOUKATELNÉ věci!
Odkudsi cítím olejovou lazuru -- nejspíš náš plot! Ach, jaké to bylo, když máma dlouho do večera pracovala na zahrádce!
Sousedovic cypřiše mi zas upomínají na oslavy u sousedů. Na to jak jsem si vždycky hrál s jejich retrívrem.
Ach! Kdybych tak všechny ty roky mohl vrátit zpět! Bohužel, nejde to... Rezignovaně vydechnu, svěsím ramena a odšourám se zpět ke svému křeslu a napíšu tenhle příspěvek...